Gothic básně

Slza

1. června 2007 v 16:14 | DeAd666DaRkPriNcEss
Sklenici punče jsem si včera
dal s jedním z husarů
a hleděl na cestu, jak šerá
se mračnému oparu.
"Co máš s tou cestou?" znenadání
zeptal se mě můj druh.
"S kamarády ses ještě na ní
neloučil, zaplaťbůh."
Sklonil jsem hlavu. Nevýslovná
trýzeň mi stiskla hlas.
"Ne. Ale už tu není ona,"
vzdychl jsem a zmlkl zas.
Z řas do sklenky mi sklouzla skrytě
slza a klesla k dnu.
"Styď se!" vzkřik husar. "Jsi jak dítě!
Naříkat pro ženu!"
"Husare, křik stesk neutiší.
ty nevíš, co je cit.
I jedna slza plnou číší
dokáže otrávit."

Apokalipsa

17. února 2007 v 10:03
Apokalipsa
Obloha potemní a mraky si šeptají
už se nerozední a blesky si blískají
Vítr nevane a hrdlička nezpívá
oheň neplane a ospalec nezívá
Voda neplyne a slunce nesvítí
tón se neline a čas se neřítí
Hvězdy tmavnou a tužka nekreslí
ptáci táhnou a všichni sou pokleslí
Muzika nehraje a hadi se nesvlékají
vlajka nevlaje a nemoci hekají
Stavby se boří a věže se kácí
plaší se oři a plamen se strácí
Mrtvola nehnije a potok neteče
vlkodlak nevyje a zachraň se člověče!!

Anděli

17. února 2007 v 9:56
Anděli
Anděli, odpusť mi mé horké slzy,
vždyť je tu zima a ráno brzy!
Na věži budou dál hodiny znít,
Až děti v postelích budou sny snít...
Až usnu naposled v mrazivém sněhu,
příjmu Tvou lásku příjmu Tvou něhu...
plná te vášně pak vypukne sopka,
společným domovem bude nám hrobka.
Na štít pak napiš mi krvavou tuží,
namísto duhy proč černá my sluší...
proč se vše kolem rychleji točí...
namísto smíchu my déšť padá z očí...
Až zavřu oči, budeš mně líbat,
Anděli smrti,už nebudu dýchat...

Osud

17. února 2007 v 9:48
Osud
Neposkvrněná
a přesto toužím po hříchu,
Nedoceněná
a dechem lapám po tichu.
Záblesk z duše Tvojí,
Co uniká světu,
Pravda co se bojí,
Chápat lživou větu.
Průzračné tajemné mlčení,
Které spojuje dva světy,
Zamrzlá srdce to ocení,
Roztříští uvadlé květy.
Proniknou nazí špínou všech dní,
Co nas polívají odcizením,
Zůstaneš sám a poslední,
Já sama sebe nedocením......

Tys mrtvá

17. února 2007 v 9:42
Tys mrtvá
V očích tvích už život zhasl,
na rtech tvích úsměv klesl,
dech tvůj už se zastavil.
Zůstaň tady!! Jen pár chvil!!
Barva tvé kůže už je bílá.
Tvé rudé rty už zmodrali.
Proč jen sis víc nevěřila.
Zlé duše tě teď dostali!!
Rudé skvrny na sněhu
dlouhou cest tvoří.
Po té cestě můžeš dojít
až k samotnému moři.
To moře rudou barvu má,
kdo koupe se v něm neumírá.

Smrt

17. února 2007 v 9:36
Smrt
Plakal, byl nemocen
Plakal, byl zdráv
Byl šťastný, plakal
Byl smutný, tak spal
Byl tu a byl tak sám
jít nemněl kam, tak sám
vězněn svím smutkem
vězněm zdí samoty
zapomněl na radost
Něvěděl kudy kam,
věděl jak žít,
Ale žít bez štěstí
Nežít a mít!!
Zapomněl na sebe,
zapomněl žít
Vzpomněl se na nebe
tam teď chce jít
Došel až na cestu
Zvládnu jí?? zašeptal
Je to však cesta má??
To se už neptal
Šel cestou pořád dál
On přestal se bát
Cesta mu pomohla
zas pevně stát.
Nemá strach
může jít
teť už žít.
Šel cestou jiného
i ta mu pomohla
víc, než by pomohla
cesta ho samého
Mněl tam jít??
Zůstat žít??
Stalo se!!
Když má svoji smrt
Každý však v jiný čas
Čekéj dál!! řekla mu .....
řekla mu, když už spal.
 
 

Reklama